Vypadá to asi jen jako podivně rozmazané tečky, ale je to ve skutečnosti zaostřené tak dobře, jak jsem jen ve velmi rozechvělém vzduchu a navíc nízko u obzoru dokázal - obě planety se totiž při tomto zvětšení už spolehlivě jeví jako kotoučky. Venuše (vpravo) je relativně krátce po "úplňku", takže má poměrně malý úhlový průměr a takřka kompletní kotouček, Jupiter pak vyhlíží víceméně standardně, jen je oproti Venuši znatelně slabší, obzvlášť na ještě poměrně hodně osvícené večerní obloze těsně po západu slunce. Canon 600D, SkyWatcher 130/650, barlow 2x, Olomouc 20:06 SELČ.

Obloha tmavne, ale obě planety současně velice rychle klesají k obzoru. Canon 600D, SkyWatcher 130/650, barlow 2x, Olomouc 20:18 SELČ.

Podívanou doplnily i docela viditelné krepuskulární paprsky. Venuše s Jupiterem v širokoúhlém záběru ani nejsou vidět, obloha je příliš světlá, ale byly by zhruba uprostřed hodně nízko u obzoru - viz další snímek.

Tady už je vidět alespoň Venuše, i když pořád velmi slabě. Hledejte ji v levé třetině snímku kousek nahoru od siluety, která vypadá jako kostelní věž (i když to kostelní věž není, je to stožár u obchodu Terno vedle Tesca) - té mezi stožárem přímo uprostřed snímku a výrazným stromem v levé části obzoru.

Tady už jsou k vidění obě planety. Z téhle série snímků je asi evidentní, že u sebe byly opravdu velice blízko - nejblíže za nejbližších několik desítek let.

Jupiter (nalevo) je stále poměrně nevýrazný - je na něj zkrátka ještě příliš světlo.

Ještě jeden širokoúhlý záběr s pomalu mizejícími krepuskulárními paprsky. Obě planety jsou už v tuto chvíli z mého pohledu pod obzorem.