Památník lidické tragédie jsem navštívil mnohokrát - z Kladna jsme tam se školou chodívali minimálně jednou ročně. Teď jsem tam nějakých 25 let nebyl (samozřejmě nepočítám cesty kolem). Přiznávám, že jsem si z dětství nepamatoval, jak děsivé a deprimující tohle sousoší je. Možná jsem to tehdy prostě nevnímal, možná za to mohl ten jemný déšť, dokreslující pochmurnou atmosféru, možná všichni ti plyšáci, kteří byli na chodníku vyskládaní (a kteří tam v minulosti rozhodně nebývali), možná ještě něco docela jiného. Ale stát tam tváří v tvář tomu dětskému davu byl poměrně silný zážitek. Fotografie to bohužel zachytit nedokáže. O důvod víc navštívit tohle velmi klíčové místo naší historie osobně - i když jste třeba v jeho sousedství jako já vyrůstali a byli tam mnohokrát.