Pøejezd od Cortiny k Tolmezzu hezky demonstroval, jak jsou navigace stále nedokonalé - hlýsí vám sice, že budete v cíli za pár minut, ale jaksi už nebere v potaz skuteènost, že po takovéhle silnici se opravdu uvádìných osmdesát jet nedá. Mimochodem, povšimnìte si Roppy.

Druhý den - z Plitvických jezer do Lumbardy

Dlouhá cesta domù. Pùvodnì zamýšlena zastávka v Dolomitech, ale poèasí bylo zkrátka proti nám, takže nakonec ujetu prakticky na jeden zátah (s asi tøemi krátšými zastávkami, pochopitelnì).

I když se to nezdá, sjezd k pláži je pomìrnì dobrodružný. V nìkolika málo serpentinách musíte klesnout takøka o 300 metrù po cestì široké tak akorát na jedno auto. Døív prý bývala dokonce nezpevnìná a kamenitá.

Tøetí den - veèerní výlet na vyhlášenou pláž Pupnatska Luka

Z Lumbardy smìr Itálie - dnes konèíme u Rijeky

Ještì jedna okružní cesta po ostrovní magistrále a kolem Pupnatske Luky, tentokrát za svìtla a opaèným smìrem

U Tolmezza jsem se rozhodl ignorovat rady navigace a øídit se radìji cedulemi. Následkem toho jsme asi o pìt kilometrù minuli dálnici a do Rakouska pøijeli pozoruhodným prùsmykem nad Tolmezzem po velmi horských silnièkách. Maximální výška - 1372 m n. m. Z obrázku není vidìt, že v onìch serpentinách byly ještì navíc tunely! (pøímo v zatáèkách). Hora, která se nad námi nalevo tyèila, mìøí cca. 2200 m a na jejích úboèích ležel sníh. A to jsme ještì navíc kvùli oblaènosti nevidìli další za ní, která má dokonce 2660 m. Nìkdy bych to tam rád vidìl za lepšího poèasí...

Ètvrtý den - výlet do mìsta Vela Luka. Cestou tam jsme jeli opìt kolem Pupnatske Luky, cestou zpátky jsme se vraceli (už potmì) po magistrále. Nad Vela Lukou je vidìt naše zajížïka k jeskyni ve svahu nad mìstem, a také náš výlet na západní cíp ostrova “za západem” (tradice - kdykoliv jsem nìkde na ostrovì, musím se pokud možno podívat na všechna nejzazší místa a v pøípadì západního cípu ještì nafotit západ slunce).

Z fotky není poznat, kolik práce dalo, aby to vypadalo, že tam skoro nikdo není. Ve skutečnosti po stezkách prochází takřka souvislý proud lidí, zejména tady na zaèátku tras.

Voda tu proudí každou skulinou

Všude spousta ryb

A také kilometry, ne-li desítky kilometrù døevìných lávek. Prakticky se tu nechodí po nièem jiném, protože celé údolí v podstatì pøipomíná spíš zvláštnì tvarovanou øeku než soustavu jezer, POØÁD máte pod nohama tekoucí nebo stojatou vodu, na každém kroku.

Barva zdejší vody mì doslova fascinovala, takže omluvte spoustu zdánlivì stejných fotek